HISTORIE
VZNIK DVORA A JEHO MAJITELÉ
Tzv. „Lhotecký panský dvůr“ byl postaven kolem roku 1840 panem Gustavem Obstem, majitelem panství Střelohoštice, na místě vysušeného Lhoteckého velkého rybníka. Dvůr je postaven na dubových pilotech. Tehdy byly vystavěny pouze hospodářské budovy, výměra půdy byla 50 ha. Pro větší vzdálenost od Hoštic byl ale statek propachtován
Gustav Obst jej vlastnil do 9.4.1885, kdy prodal celé Střelohoštické panství Josefu rytíři Muckovi z Muckenthalu a Strebenbergu. Dalším majitelem je Alebert Dub od 23.9.1885 (9 let), Moric a Karolina Huttenovi z Klingensteinu od 30.1.1894 (1,5 roku), Oskar Heintschel z Heineggu od 26.7.1895 (7let), jeho synovec od ledna 1902 (9 let), Josef a Františka Pazderníkovi od 31.10.1911 (8 let), kteří pravděpodobně z finančních důvodů roku 1919 prodali značně zpustlý Lhotecký dvůr panu Josefu Hosmanovi. Ten v roce 1920 postavil vilový rodinný dům a statek opravil. Dalším majitelem byl pan Kůrka, od něhož statek za 1 milion Korun koupili již naši předci Bohuslav Šolc a Jan Čížek s manželkami v roce 1937.
NAŠI PŘEDCI A ŘEZNICTVÍ VE VÍDNI
Naši předci byli řezníci, kteří odešli za prací do Vídně. Jak Šolců s dcerou Růženou, tak i Čížků se synem Janem vlastnili ve Vídni řeznictví a v té době se jim jak jinak, než dařilo. Majetek se postupně rozrostl na 3 velké nájemní domy.
V roce 1933 si Růžena Šolcová vzala Jana Čížka, o rok později se jim narodil první syn Jan /1934/. V roce 1937 před odchodem do Čech druhý syn Bohuslav/1937/. Již v Čechách se narodil se třetí syn František /1941/ a čtvrtý syn Jiří /1947-1949/, který však ve 2 letech zemřel na černý kašel.
Pradědeček Bohuslav Šolc ovšem stále snil o návratu do Čech s úmyslem pořídit si zde hospodářství a toto rozhodnutí umocnily i obavy z 2. světové války. Rozhodovali se mezi zámkem a hospodářstvím Klenová, poplužním dvorem v obci Vlkov u Spáleného Poříčí a naším dvorem ve Lhotě. Dvůr byl zaplacen z prodeje dvou domů, třetí si ponechali a začali hospodařit v Čechách. Třetí dům byl počátkem osmdesátých let pod tlakem komunistů prodán.
Bohuslav Šolc /1882-1953/ pocházel s Vlčího Pole, úmrtí Střelskohoštická Lhota
Růžena Tolarová /1882-1956/ ze Spáleného Poříčí – Hvížďalky, úmrtí Střelskohoštická Lhota
dcera Růžena Šolcová /1911/ se narodila ve Vídni, úmrtí Střelskohoštická Lhota
Jan Čížek /1882-1962/ pocházel z Čejetic č. 2, úmrtí Vídeň
Marie Dvořáková /1882-1943/ pocházela z Čejetic č. 1, úmrtí Vídeň
syn Jan Čížek /1902-1958/ se narodil ve Vídni, úmrtí Střelskohoštická Lhota
NÁVRAT DO ČECH A POČÁTEK HOSPODAŘENÍ
Hospodařit na statku začali roku 1937, skončili v roce 1953 po darování státu, tedy 16 let.
Ke statku patřilo 50 ha.
Dojilo se zde 20 krav, vykrmovalo kolem 25 ks hovězího dobytka, měli 2 býky, dále 5 prasnic.
4 tažné koně Fricka, Lojzu, Ferdu, Ivana a Borise a 1 pár volů Burdu a Bílého.
Měli traktor Škoda 20, samovaz 6ti stopý Melichar, mlátičku 32 bratři Galusové, pluh, diskeler, sečku, lis na balíky za mlátičku, šrotovník, výfuk na seno, 2 mlýnky na obilí, 2 žebřiňáky, 2 vozy korbáky.
POVÁLEČNÁ DOBA
V neslavné poválečné éře život nebyl jednoduchý a pod vlivem nátlaku a náhlého úmrtí (úrazu) Bohuslava Šolce byl statek na podzim roku 1953 darován státu.
Postupně zde „hospodařil“ Státní statek Lnáře, JZD Střelskohoštická Lhota a JZD Pošumaví. Z části vily byly vytvořeny kanceláře a byty, ve sklepě se skladovaly brambory, na půdě obilí.
Rodina mohla obývat jen 2 spodní místnosti s koupelnou a spíží. Na dvoře jim zůstal dřevník s kůlničkami.
Zprvu zde ve vile bydleli všichni, ale postupem času zde mohla zůstat jen babička Růžena Čížková.
Její matka Růžena Šolcová zemřela v roce 1956, manžel Jan Čížek v roce 1958. Syn Bohuslav se oženil a postavil si dům ve Střelskohoštické Lhotě, František po sňatku žil v Zadních Hošticích u rodičů své ženy a syn Jan vzhledem k zaměstnání pobýval často mimo domov.
V roce 1970 tehdejší vedení JZD rodině nabídlo, že dům vrátí, ale pouze manželům, kteří začnou pracovat v družstvu. Vzhledem k okolnostem byl dům vrácen nejmladšímu Františkovi.
ROK 1989
V roce 1989 na statku žil František Čížek s manželkou Marií/1946/, děti Lenka /1972/a Pavel/1978/, babička Růžena a bratr Jan. Nejstarší syn František/1969/ žil v té době ve Vídni.
Nejstarší syn František zažádal o vydání rodinného majetku. Vzhledem k tomu, že statek byl darován státu, byla administrativa složitější než v jiných případech, ale vše se podařilo časem vyřídit.